Zemřel ing. Jaromír Veselý
pátek, 24.2.2006 Jako spoluzakladatel Střední průmyslové školy strojnické v Táboře byl ing. Jaromír Veselý nejdéle žijícím pamětníkem počátků naší průmyslovky. Znali ho stejně dobře první absolventi z roku 1955 jako generace těch, kteří po maturitě opouštěli školu v letech šedesátých. Pro současné studenty byl úctyhodným starým pánem, který si nenechal ujít žádnou z významných akcí, pořádaných školou. Při oslavách půlstoleté existence strojní průmyslovky v roce 2002 byl ústřední postavou, s níž chtěli všichni přítomní prohodit alespoň pár slov.
O tři roky později, když první absolventi oslavovali 50 let od úspěšného složení své maturitní zkoušky, nechyběl nejen na slavnostním setkání v kinosále školy, ale vydal se i na večerní posezení na Knížecí rybník. Když ho jeden z bývalých žáků vyzval, aby s ním jel autem, nabídku tehdy 96letý Jaromír Veselý odmítl s tím, že do pět kilometrů vzdáleného kempu přeci jede autobus městské hromadné dopravy. To přesně vypovídá o bezbřehé vitalitě člověka, bez jehož přispění by táborská průmyslovka nebyla tím, čím je dnes.
O tom, že přes nelehké počátky v padesátých letech položil tehdejší učitelský sbor pevné základy naší současné škole, vypovídá následující vzpomínka ing. Jaromíra Veselého: „Přes obrovské nadšení všech nebyly začátky lehké. Průmyslová škola sice získala učebny i kancelář, mohla využívat dílny učňovské školy, scházely jí však laboratoře, strojní vybavení a odborné kabinety pro vyučující. Jediné materiální vybavení, kterým disponovala, bylo několik použitelných učebních pomůcek z Benešova a za skutečný poklad považovali dílenští učitelé stroje zachráněné po zániku pilařské školy.“ Mnohé z toho, co pak bylo v budově průmyslovky vytvořeno a bylo dílem našich předchůdců včetně Jaromíra Veselého, mohou využívat učitelé a studenti dodnes.
V osobě Jaromíra Veselého ztrácíme člověka, který dokázal nakazit ostatní dobrou náladou a chutí překonávat překážky. A přiznejme si upřímně, tak trochu jsme mu to i záviděli. Patřil a stále bude patřit k pilířům své školy, na níž nedal nikdy dopustit. Za to mu patří náš hluboký obdiv a trvalá vzpomínka.
Učitelský sbor a zaměstnanci
Střední průmyslové školy strojnické, Tábor
O tři roky později, když první absolventi oslavovali 50 let od úspěšného složení své maturitní zkoušky, nechyběl nejen na slavnostním setkání v kinosále školy, ale vydal se i na večerní posezení na Knížecí rybník. Když ho jeden z bývalých žáků vyzval, aby s ním jel autem, nabídku tehdy 96letý Jaromír Veselý odmítl s tím, že do pět kilometrů vzdáleného kempu přeci jede autobus městské hromadné dopravy. To přesně vypovídá o bezbřehé vitalitě člověka, bez jehož přispění by táborská průmyslovka nebyla tím, čím je dnes.
O tom, že přes nelehké počátky v padesátých letech položil tehdejší učitelský sbor pevné základy naší současné škole, vypovídá následující vzpomínka ing. Jaromíra Veselého: „Přes obrovské nadšení všech nebyly začátky lehké. Průmyslová škola sice získala učebny i kancelář, mohla využívat dílny učňovské školy, scházely jí však laboratoře, strojní vybavení a odborné kabinety pro vyučující. Jediné materiální vybavení, kterým disponovala, bylo několik použitelných učebních pomůcek z Benešova a za skutečný poklad považovali dílenští učitelé stroje zachráněné po zániku pilařské školy.“ Mnohé z toho, co pak bylo v budově průmyslovky vytvořeno a bylo dílem našich předchůdců včetně Jaromíra Veselého, mohou využívat učitelé a studenti dodnes.
V osobě Jaromíra Veselého ztrácíme člověka, který dokázal nakazit ostatní dobrou náladou a chutí překonávat překážky. A přiznejme si upřímně, tak trochu jsme mu to i záviděli. Patřil a stále bude patřit k pilířům své školy, na níž nedal nikdy dopustit. Za to mu patří náš hluboký obdiv a trvalá vzpomínka.
Učitelský sbor a zaměstnanci
Střední průmyslové školy strojnické, Tábor
© SPŠ Tábor, 2004 - 2010 (ver. 1.3)