Průmyslováci se vrátili z Anglie
Home, sweet home! Po dvaceti hodinách strávených v autobuse s vděkem rozpoznáváme známá místa, na dopravních značkách luštíme názvy měst, a když v rychlosti nacházíme to správné, tak nadšeně shledáváme, že se blížíme domů!
V očekávání, až autobus zastaví a my se budeme moct rozprchnout za svými rodinami, které vzápětí zahrneme přivezenými suvenýry, sedím na svém vyhřátém místečku u okna, sleduji ubíhající krajinu a přemýšlím nad událostmi předešlých dnů.
Zhruba před půl rokem se jednatřicet lidí z naší školy přihlásilo na šestidenní pobyt v Anglii, který už podle navrženého programu sliboval nemálo nových zážitků. Čas plynul, veškeré informační schůzky byly za námi a najednou už klepal na dveře den D.
Když jsme se všichni dostavili na autobusové nádraží, odkud jsme měli odjíždět, zabrali jsme si podle zasedacího pořádku svá místa, rozloučili se s rodiči a vyrazili na sever. Náš první cíl byl Litvínov, kde se k nám přidal ještě zbytek účastníků zájezdu z tamější odborné školy. Jakmile byla všechna místa obsazená, vydali jsme se za doprovodných komentářů o českých památkách, které jsme cestou míjeli, směrem k anglicko-francouzským hranicím.
Když nás druhého dne v půl šesté ráno probudili s tím, že budeme nastupovat na trajekt, tak ačkoliv většina z nás nebyla zrovna nadšená, že je to v tak brzkých hodinách, všichni jsme po noci v autobuse uvítali nějaký ten pohyb. Svěží ranní vánek nás okamžitě probral, a jakmile jsme našli cestu na palubu, šli jsme obdivovat vycházející slunce.
Po přistání trajektu jsme se opět naskládali do autobusu a po levé straně vozovky se z přístavu Dover rozjeli na londýnské předměstí Greenwich, jež je známé po celém světě díky nultému poledníku, který jím prochází. Po tom, co jsme si prošli královský park, Royal Naval College a Maritime Museum, jsme po Temži odpluli do čtvrti City of London, kde jsme měli možnost navštívit zdejší nejvýznamnější památky, jako například Tower of London, Tower Bridge, Monument to the Great Fire, křižník Belfast aj.
Na konci náročného dne jsme přijeli na smluvené místo v Oxfordu, kde si nás měly vyzvednout naše hostitelské rodiny. Po zabydlení, seznámení se se všemi členy rodiny a večeři na nás už jen čekaly vytoužené postele.
Další den byl plný dlouhých přejezdů po celé Anglii, abychom se mohli podívat na jeden z největších obydlených zámků na světě – Windsor Castle a poté navštívit nejslavnější univerzitní město Oxford, kde jsme absolvovali pěší okruh kolem starobylých kolejí a historických památek. Také jsme měli možnost zavítat do New College, kde se natáčel Harry Potter. Potom už zbývalo jen pár minut cesty zpět k našim rodinám.
Příštího dne jsme se vypravili do historického městečka Stratford upon Avon - rodiště spisovatele Williama Shakespeara. Po zhlédnutí jemu věnovaných památek, jeho rodného domku a procházce městem se část naší skupiny rozhodla navštívit Motýlí farmu, kde jsme viděli nejen největší anglický motýlí ráj, ale také největší sbírku živého hmyzu v Evropě.
Když jsme se motýlů a ostatní „havěti“ dosyta nabažili a pořídili dostatek fotek, naším dalším cílem byl Stonehenge, kvůli kterému jsme však museli zamířit na opačnou stranu. Toto magické místo jsme mohli spatřit už z dálky přímo z autobusu, protože silnice vede jen pár desítek metrů od něj. Po příjezdu se každý mohl vydat, kam chtěl. Někdo se za malý poplatek vydal na stezku vedoucí přímo kolem památky, někomu stačil jen pohled. Další místní atrakcí jsou tu dva kameny, jejichž teplota se údajně liší, a tak se celý náš zájezd vydal „ošahat", který že je ten teplejší a který studenější. Následoval krátký odpočinek na okolních loukách a po nákupu suvenýrů jsme opět usedali do našeho autobusu a zamířili směrem k Avebury.
Netrvala dlouho a už po krátké cestě nás opět vyháněli z našich vyhřátých sedadel na prašné parkoviště. Po chvíli chůze jsme se dostali na okraj toho obrovského valu, uprostřed kterého se nachází samotné městečko. Jako první nás přivítal přísný pohled kamenného "psa", který prý stráží poklad. Celý okraj valu byl lemován podobnými velkými kameny, z nichž skoro každý měl nějakou svou legendu či pověst. Někteří z naší výpravy tloukli hlavou do jednoho z nich, aby tak podle legendy získali moudrost, jiní pro změnu obíhali vedlejší kámen pro splnění přání. Celkově toto místo působilo velice přátelsky a sympatičtěji než slavný Stonehenge.
Od těchto kamenných obrů jsme pokračovali na samotný val, po kterém jsme obešli město, abychom se po hlavní silnici opět navrátili k našim řidičům. Po prochozeném dni jsme opět unaveně usedli na svá místa a po pár hodinách cesty se vrátili k našim rodinám v očekávání vydatné večeře a zaslouženého odpočinku.
Čtvrtý a poslední den strávený v Anglii jsme se opět vrátili do Londýna, tentokrát do City of Westminster, kde se od dopoledních hodin měl běžet maraton. Ráno nám Londýn ukázal svou pravou tvář a po třech prosluněných dnech se pořádně rozpršelo. Rozhodli jsme se tedy pro záložní plán – podzemní dráhou se přemístit do South Kensington a dle výběru si prohlédnout buď National Science Museum, anebo The Natural History Museum. Naštěstí po dvou hodinách v muzeích pršet přestalo, a tak jsme se mohli opět přesunout zpět na původní trasu, kterou jsme kvůli maratonu bohužel neměli možnost projít celou, a podívat se například na Trafalgarské náměstí, Piccadilly Circus, Soho, China Town, Hyde Park či obdivovat panorama celého města z proslulého London Eye.
Ve večerních hodinách jsme se i přes menší zpoždění přepravili trajektem do Francie, kde jsme již mohli v klidu ulehnout po namáhavé celodenní procházce Londýnem. Pro mnohé pak jediným vyrušením ze spánku bylo uvítání operátora zpět v České republice, či píseň na rozloučenou od naší velice příjemné průvodkyně Renaty.