Třicet rafťáků z průmyslovky sjíždělo Vltavu
A už je to tu. Huráááá!!! Konečně nastal dlouho a toužebně očekávaný den. Středa 14.6. je označována jako začátek našeho doufejme, že parádního výletu. V 16:30 jsme se měli vydat vlakem do Českých Budějovic. Jenže k naší smůle měl náš rychlovláček menší zpoždění, jen pouhou hodinku a čtvrt, a tak jsme do Vyššího Brodu dorazili kolem deváté hodiny. Ubytovali jsme se a začala naše první „pekelná“ noc.
Druhý den ráno jsme se s menšími obtížemi vzbudili, provedli běžné ranní úkony a spěchali k našim propůjčeným „lodičkám“. Po zdárně provedeném kurzu ovládání raftů, který nám poskytly naše drahé dozory jsme vyrazili na cestu k sídlu Rožmberků. K tomu abychom se tam mohli vůbec doplavit, jsme potřebovali překonat hned tři jezy, ale to pro nás „zkušené“ vodáky nic přeci nebylo. Opět proběhlo rozložení našeho „velkého“ tábora. Pak jsme měli naplánováno sídlo Rožmberků a tak chtě nechtě jsme vyrazili na hrad. Tam jsme rozšířili své znalosti dějin. Také musím uznat, že je hrad překrásný. Po skončení prohlídky se největší odvážlivci v čele s panem učitelem Klímou vydali i do mučírny, kde si mohli vyzkoušet jednotlivé středověké mučící nástroje. Nebudu skrývat, že to byla ohromná sranda. Večer pak byl ve znamení buřtíku, ohníčku a pohodičky u vody.
Dalšího ráno jsme se opět spakovali a vyrazili na další zastávku na naší cestě, kterou byl Český Krumlov. Asi v půli cesty je občerstvení U Fíka, tak jsme se tam zastavili a naplnili naše kručící bříška. Někteří si zaběhli na teplé jídlo, jiní se nakrmili ze svých zásob. Jelikož bylo pěkné počasí nebylo nouze ani o vodní války. Takové menší zpestření plavby a taky osvěžení v tom nehorázném horku. Když jsme dorazili do Krumlova, zjistili jsme, že se zrovna konají Slavnosti pětilisté růže. Samozřejmě jsme si takovouto událost nemohli nechat ujít a tak jsme se spěchali kulturně vyžít. Tyto slavnosti probíhají podobně jako Táborské slavnosti. Zašli jsme se podívat i do zámecké zahrady, ta byla, ale k naší smůle zrovna zavřená. Tak jsme si užívali slavností. Ze slavností jsme se odebrali těsně před bouřkou a tak jsme si další večer užili s blesky a hromy.
V sobotu ráno nás čekal poslední závěrečný úsek naší předlouhé cesty. Vydali jsme se do Zlaté Koruny. Cestou jsme nijak nechvátali. Raději jsme si užívali pohodičky a krás přírody. Po příjezdu do našeho pomyslného cíle jsme se převlékli a spěchali na vlak. Zastávka, jak už to asi bývá zvykem, byla na hodně vysokém kopci a k tomu ještě poměrně daleko a tak jsme se těšili až sedneme do vláčku a budeme odpočívat.
Jak už to tak bývá, cesta vláčkem byla opět velmi zajímavá. V Budějovicích jsme se museli rozdělit na dvě skupiny, protože na trase České Budějice - Tábor byla nějaká výluka. Jedna skupina tedy jela autobusem přímo do další stanice, kde se opět nastupovalo do vláčku, a druhá skupina jela autobusem přes Hlubokou nad Vltavou. Naštěstí jsme ale všichni do Tábora dorazili společně. A tak mohl být náš školní výlet řádně ukončen před budou Českých drah. Během toho to výletu jsme si všichni užili spousty legrace a máme kupu zážitků pro zbytek života.
Markéta Vlašánková a Iveta Klicmanová
studentky Technického lycea